Cesty za čtenáři 08/2025: Ilustrace jako brána ke čtení
Obrazy, které zůstávají v hlavě, a aktivity, jež otevírají knihu
V dětství jsem byla vášnivou a urputnou čtenářkou, ale nikdy mě nenapadlo, že bych knihy mohla sama psát. Toužila jsem je ilustrovat. Milovala jsem secesní ilustrace Artuše Scheinera v pohádkách Boženy Němcové po prarodičích. Byly jako z jiného světa – nebo spíš ze snu. Křehké, oduševnělé postavy uprostřed trochu divadelních kulis, výrazná červená, propracované tkaniny. Ilustrace byly tištěny na křídovém papíře, překryty hedvábným přebalem a vloženy do knižního bloku mimo stránkování. Působily jako magické průchody do tajemných zahrad.
Secesí ovlivněný Artuš Scheiner se po válce „nezdál“ komunistickému režimu dostatečně lidový – jeho ilustrace prý pro děti nebyly vhodné. Trvalo roky, než se na knižní trh vrátily pohádky Němcové a Erbena s jeho obrázky.
Dětská paměť je ostrá a uchovává silné obrazy. Bez potíží si vybavím ilustrace Zdeňka Buriana v Robinsonu Crusoe nebo ve verneovkách. Realistické zobrazení, propracovanost a názornost mě uchvacovaly.
Oproti tomu ilustrace Květy Pacovské mě jako dítě děsily – rubínově červený palec nebo obrovský knoflík na obálce se mi vypálily do sítnice. Minimalistické pojetí mě mátlo, i když dnes se na její práci dívám úplně jinak a oceňuji její originální přístup ke knižní ilustraci.
Ilustrace Květy Pacovské na knižních obálkách
Emoce vidět a pojmenovat
Večerníčky a komiksy mého dětství pracovaly se stylizací a výtvarnou zkratkou. To se dnes nezměnilo – jen děti říkají místo „ve večerníčku“ spíš „na Déčku“ a komiks není jen obrázkové čtení ze Čtyřlístku. Rychle se střídající výrazy na komiksových panelech či v animaci pomáhají dětem chápat emoce a rozvíjet empatii. Kniha k tomu přidává slova, kterými rozpoložení zobrazovaných postav pojmenovává. Děti si potřebují osvojit výrazy jako rozhněvaný, soustředěný, zadumaný, rozpačitý, ohromený…
🎭 Tip: Na mých komiksových workshopech si často hrajeme na scenáristy a jejich figuranty. Několik dětí představuje postavy, ostatní pro ně vymýšlejí, jak se mají tvářit. Zadanou náladu je třeba rozpoznatelně vyjádřit mimikou a řečí těla. Hra by byla nekonečná, kdyby dětem záhy nedošla slova pro pojmenování emocí.
V květnu jsme si v bořetické škole skvěle užili program Jak se dělají komiksy? Podklady k podobným dílnám najdete v mé příručce Mluvíme v bublinách.
Barva jako vodítko
Když mi v roce 2004, tedy před pouhými dvaceti lety, vyšla první kniha – gamebook Chyťte Bycha, kvůli úsporám byly ilustrace uvnitř černobílé. Naštěstí obálka barevná být mohla!
📌 Tip: Při čtenářských dílnách si často prohlížíme obálky a podle jejich barevnosti hádáme, komu je kniha určena – dětem, mládeži, dospělým? Je veselá, smutná, napínavá, strašidelná? Nebo děti navrhují vlastní obálky.
Pracovní list ilustroval Martin Hanschild a je součástí mé publikace Jak se vyznat v knihách? Takhle ho vyplnili druháci v lutínské knihovně.
Ilustrátor jako spolutvůrce
Výběr ilustrátora je pro mě zásadní. Styl ilustrace ovlivňuje názornost, náladu, humor knihy. U textu pro dětského čtenáře vážím každé slovo na lékárnických vahách. Řeším, kdy je dublování textu a obrázku funkční, a kdy se naopak úsporně střídají. Co je v ilustraci, už nemusí být podrobně popisováno slovy.
S Honzou Smolíkem jsme dlouho úzce spolupracovali na časopiseckých rubrikách, komiksech, vzdělávacích i knižních projektech. Mnohé ilustrace jsem skenovala, kolorovala i retušovala – takže mám do výtvarného procesu možná větší vhled, než je běžné.
Obrazové čtení
U nejmenších dětí funguje ilustrace mnohdy jako obrazové písmo. Text je minimální či vůbec žádný, ale dítě se pomocí obrázků učí slova – třeba „slon“ – a vůbec nevadí, že slon vyobrazený na leporelu je stejně velký jako kočka a ještě modrý.
U mladších školáků ilustrace pomáhá také zasadit výrazy do kontextu. Na ilustracích z knihy Řemesla, které Honza Smolík z části vytvořil už pro třebíčskou expozici Cesty časem, snadno dětem vysvětlím, jak funguje mlýn nebo se staví sud. Stejný přístup už před více než 350 lety použil Jan Amos Komenský u přelomové obrazové encyklopedie Svět v obrazech.
Orbis pictus
V době, kdy knihtisk obraz potlačoval a z knižních stránek vypuzoval, prosadil Komenský pravý opak. Napsal sto padesát tematických kapitol věnovaných řemeslům, živé i neživé přírodě, zeměpisu, astronomii, náboženství, etice i třeba dětským hrám. Ilustrace tvoří souhrnná vyobrazení s číslováním u jednotlivých předmětů, která jsou vázaná k naučnému textu pod nimi, ale i další samostatné obrázky s vysvětlujících textem.
Poprvé byla kniha vydána roku 1658 v Norimberku dvojjazyčně – latinsky a německy – v dvojsloupečné grafické úpravě s obrázky, které v dřevorytech provedl Paul Creutzberger. Výsledkem byla první skutečně ilustrovaná učebnice pro děti. Komenský se domníval, že žáci by neměli látku jen mechanicky odříkávat, ale skutečně jí porozumět.
Při práci s Lukášem Fibrichem na výstavě Komenský v komiksu, kterou jsme chystali pro Národní pedagogické muzeum, jsem mu poslala mapu Amsterdamu jako inspiraci pro pozadí výjevů. On můj záměr špatně pochopil a překreslil ji na panel celou. Zřejmě mě proklínal, ale právě podrobné vyobrazení Amsterdamu se stalo ozdobou výstavy i knihy S Komenským do komiksu.
Cesta k příběhu i výtvarnému umění
Ilustrace nejsou jen nápovědou, ale často představují první setkání dítěte s výtvarným uměním. Nejvíc zaujmou ty, které neukazují vše hned, ale vzbuzují otázky a ponechávají prostor pro fantazii.
Obraz vnímáme jako první – je rychlejší než text, dokáže probouzet emoce a pomáhá představit si souvislosti. Mapy na knižních předsádkách či rozkreslené rodokmeny najdeme i v knihách určených dospělým čtenářům.
Při práci pro muzea či tvorbě naučných stezek, kterým se dlouhodobě věnuji, má obrazová stránka zásadní roli. Sám text by návštěvníka zaujal jen obtížně.
V knize Dubánek a noční bouře je na závěr zařazena dvoustránková mapa. Děti na ní sledují tok vyprávění, ale dá se použít i pro sestavení vlastního příběhu. Co dubánka čeká? Kterému nebezpečí se vyhne v poslední chvíli? V jakém pořadí se bude děj odvíjet? Při workshopech používám pracovní list, který vznikl na základě této mapy, a je to velmi oblíbená aktivita.
Knižní výstavy
Patřím k autorům, kteří chtějí vědět, jak bude kniha vypadat i po výtvarné stránce. Moc dobře totiž vím, že ilustrace jsou pro děti vstupní branou ke čtení. Mnohé mé knihy pro děti a mládež navíc obsahují i komiksové pasáže, které bez úzké spolupráce s výtvarníkem nevzniknou.
Proto spolu s nakladateli vytvářím výstavní soubory, které knihy představují obrazem. Nejčastějšími vystavovateli jsou knihovny a školy. Výstava je často impulzem k doprovodným programům – s mými materiály nebo podle jejich vlastní režie.
Pokud byste se chtěli zapojit jako vystavovatelé, mám pro 2. pololetí 2025 ještě několik volných termínů. Výstavu lze zapůjčit fyzicky, nebo si ji vytisknout z dodaných tiskových dat – a mít tak naprostou volnost v termínu i formátu.
Putovní výstava ke komiksu Morčata v akci v broumovské knihovně
S úsměvem,
Klára Smolíková, spisovatelka na cestách
Děkuji, že článek čtete!
A ještě raději budu, když mi napíšete, co si o tématu myslíte.
📌 Putovní výstavy – volné termíny (2. pololetí 2025)
Dubánci (sada A3): červenec, srpen,
září, prosinecMorčata v akci: červenec, prosinec
Husité a Řemesla: červenec, srpen, říjen
Nečtu! Poslouchám: září, prosinec
Devět malých zahradníků:
říjen, listopad, prosinec
Výpůjčka je zdarma. Kompletní nabídku najdete na mém webu.